Je to 20 let od ničivých povodní, které zasáhly podstatnou část naší republiky, hlavní město nevyjímaje. Pražská záchranka tehdy řešila rekordní počty volání na tísňovou linku, pomáhala s evakuací obyvatel a pacientů, ale i našim zdravotníkům „teklo do bot“ a museli jsme přesouvat některá stanoviště do vyšších poloh. Přečtěte si, jak to vypadalo, když zdravotníci za některými pacienty nejezdili v sanitkách, ale připlouvali na člunech. A na závěr se také dozvíte, v čem povodně (ne tyto, ale před mnoha lety) záchranné službě pomohly…

Pondělí 12. srpna

Praha vyhlašuje stav ohrožení. Tehdejší vedení záchranné služby zavádí na všech pracovištích pohotovost a mimo jiné posiluje výjezdové skupiny a dispečink. K dispozici je cca 40 vozů záchranářských posádek a také vozidel DRNR (dopravy raněných, nemocných a rodiček), probíhá aktivace modulů pro hromadná neštěstí a materiálu, jako jsou deky nebo nosítka.

Bez narušení běžného provozu záchranné služby naše posádky evakuují asi 90 ležících pacientů z Nemocnice Na Františku do trojice pražských nemocnic. Probíhá také evakuace obyvatel Lahovic a Zbraslavi. Počet volání na linku 155 se blíží tisícovce a počet výjezdů ke třem stovkám, což je asi o pětinu víc, než bylo tehdy běžné. Bohužel, vyjíždíme i k první oběti na životě, kdy náš lékař ohledává utonulého chataře z Lahovic. Na stanovišti v Braníku vynášejí kolegové vybavení z přízemí do prvního patra. V noci se posádky ze stanoviště v Lahovicích přesouvají do Radotína.

Úterý 13. srpna

O půlnoci začíná evakuace obyvatel Karlína, naše posádky transportují několik desítek ležících pacientů do nemocnic. Dopoledne se preventivně přesouvají stanoviště v Braníku a v Nádražní ulici. Zaznamenáváme vrchol volání na tísňovou linku, který představuje 1348 telefonátů, což je nárůst o 100 %. Počet výjezdů je tehdy nadprůměrných 268, ale zajímavostí je, že v naprosté většině s povodní přímo nesouvisí.

Středa 14. srpna

Povodňová vlna postupuje. Už dříve „přestěhované“ stanoviště z Lahovic opouští i Radotín a přesouvá se do Stodůlek. Od brzkých ranních hodin probíhá evakuace částí Starého města, odkud nepohyblivé pacienty opět transportují naše posádky do bezpečí. V zatopených oblastech, ze kterých se někteří lidé odmítli evakuovat, zasahují naši lékaři na člunech ve spolupráci s kolegy z Hasičského záchranného sboru. Letečtí záchranáři transportují ze zatopené části Libčic ženu postiženou akutním infarktem myokardu.

Čtvrtek 15. srpna

Vodní hladina klesá a záchranná služba obnovuje provoz na stanovištích v Braníku a v Nádražní. Počet evakuací i telefonátů na tísňovou linku se snižuje. V Karlíně poskytují naše posádky asistenci u jednoho z domů, který se kvůli povodni zřítil. A ve stejné lokalitě lékaři opět na hasičské lodici zasahují u dvou pacientů s dechovými potížemi. K hospitalizaci jsou transportováni částečně rovněž po vodě ve člunu.

Pátek 16. srpna

Provoz záchranné služby se víceméně vrací do běžných kolejí. Poskytujeme ale dále asistence při asanačních a úklidových pracích, kdyby při nich došlo ke zranění.

Po celou dobu probíhala práce záchranné služby velmi organizovaně a nebylo třeba omezit výrazněji její provoz, jedině s výjimkou části neakutních transportů pacientů k vyšetřením v nemocnicích. Přesuny přes centrum města byly mimo jiné kvůli uzavírkám mostů náročnější, jinak si ale kolegové jízdu po vyklizené Praze dodnes pochvalují… Smekáme před všemi kolegyněmi a kolegy, jak si tehdy s velkou vodou a ztíženými podmínkami poradili.

A na závěr slibovaný výlet do ještě dávnější historie. Ničivá povodeň zasáhla Prahu i v roce 1890, pobořila mimo jiné Karlův most a napáchala obrovské škody nejen v Praze. Tehdy už více jak tři desítky let v hlavním městě fungoval dobrovolný sbor ochranný – předchůdce dnešní záchranky. A jeho příslušníkům darovali po této katastrofě vídeňští kolegové vozy a nosítka, které se staly vítaným základem tehdejšího „vozového parku“ a záchranářského vybavení, které v Praze pomohlo zachránit ještě mnoho životů. Tak tedy, danke schön do Vídně.

* čerpáno z knihy 155 let linky 155

I my sledujeme mimořádné nasazení hasičů a mnoha dalších, kteří se snaží uhasit plameny pohlcující překrásný národní park. Smekáme před tím, jak se s požárem perou. Na místě je přes 400 hasičů, včetně družstev z Prahy. Po domluvě s kolegy, kteří mají zásah na starost, a po schválení Magistrátem hl. m. Prahy, vysíláme na místo i naši speciální techniku. Jsme zvyklí se o sebe vzájemně starat a je pro nás samozřejmé, že budeme krýt kolegům záda i při této velké zkoušce ohněm (doslova).

Do Hřenska posíláme za doprovodu PMJ Krajského ředitelství Policie České republiky hl. m. Prahy náš speciál Golem, který se už při loňském zásahu po úderu tornáda na Moravě osvědčil jako předsunutá základna. Nyní poslouží hlavně jako místo, kde si budou moct hasiči odpočinout od žáru v klimatizovaném zázemí. Jsme připraveni zde zřídit i ošetřovnu, ale pevně věříme, že to nebude třeba.

První ostrý zásah čeká i naši terénní čtyřkolku Polaris, která míří do Hřenska také. Bude v pohotovosti, pokud by bylo nutné odvézt ze špatně přístupného terénu někoho se zraněním, případně s její pomocí dopravíme zasahujícím hasičům potřebný materiál a vybavení.

Toto mimořádné nasazení nijak neomezí náš provoz v hlavním městě, což pro nás samozřejmě zůstává prioritou. Na místě budeme mít nutný personál pro obsluhu našich speciálů a vypomohou nám i zdravotníci, se kterými dlouhodobě spolupracujeme při asistencích.

Držíme pěsti všem, aby se podařilo dostat živel co nejdříve pod kontrolu.

Ve vozovém parku máme nového pracanta – čtyřkolku Polaris Ranger XP 1000 EPS. Pochlubit se může litrovým benzínovým motorem, 68 koňskými silami a maximální rychlostí 90 kilometrů za hodinu. Je nejsilnější ve své třídě. Vyrábí ji americká společnost Polaris.

Ptáte se, kdy a kde ji využijeme? Zrovna dnes se konají v parku Stromovka běžecké závody a po některých zdejších cestách by naše současné sanitní vozy těžko projely, čtyřkolka si zde ale hravě poradí a dostane naše zdravotníky k pacientovi. Podobných míst je v Praze a přilehlém okolí docela dost. Navíc i loňské tornádo na Moravě nám ukázalo, že je dobré mít k dispozici víc dopravních prostředků, které mohou transportovat zasahující zdravotníky, materiál a v budoucnu i pacienty obtížně přístupným terénem.

Čtyřkolka má světlou výšku 33 centimetrů a ve standardním režimu pohon 4×2. Ten lze ale přepnout i na 4×4 a také uzavřít nápravy, díky čemuž vyjede skutečně hodně strmé kopce. Jak říká náš krizový manažer Ondra: „V Praze není terén, který by čtyřkolka nevyjela.“

Uplatní se ale i jinde. Václavské a Staroměstské náměstí sice dělí vzdušnou čarou „pár“ metrů, ale když chceme projet z jednoho místa na druhé s naší technikou, je z toho trasa na kilometry. Čtyřkolka se úzkými a rušnými uličkami proplete v pohodě. Je vybavena zepředu i zezadu pracovními světly a výstražným světelným a zvukovým zařízením, takže „houká i bliká“. Pro místa s vysokou koncentrací osob, například koncerty nebo sportovní akce, může řidič použít také opravdu hlasitý reproduktor, aby si zajistil hladký průjezd.

Zaparkovanou budeme mít čtyřkolku na základně Kundratka, kdy „bydlí“ i naše další speciální technika. A právě řidiči našich speciálů budou těmi, kdo případně usedne za řídítka a vyrazí na nové posile vozového parku do akce. Pro obsluhu sice stačí řidičák skupiny B, ale naši řidiči jsou ještě speciálně proškoleni pro jízdu na tomto stroji v terénu i ve městě. Bezpečnost je pro nás nepřekvapivě na prvním místě.

Nyní převeze čtyřkolka tři osoby a až budeme mít ambulantní nástavbu, bude zde možné mít i lůžko pro pacienta, místo pro sedícího záchranáře a další prostor pro uložení zdravotnického vybavení. Teď má zadní sklápěcí korbu, která uveze zátěž o hmotnosti téměř půl tuny.

Neobjevujeme Ameriku, podobná vozítka už zdravotníci využívají ve velkých městech, jako jsou New York nebo Jeruzalém a další metropole, kde se osvědčily.

Zbývá ještě vymyslet jméno. Náš krizový manažer se sice trochu cuká, ale co byste říkali na Polárku?

„Každý, kdo na Rejvízu kdy byl, je vítěz, protože šel s kůží na trh a měl odvahu své vědomosti ukázat prakticky před celým záchranářským světem.“ To jsou moudrá slova jednoho z otců mezinárodní soutěže posádek zdravotnické záchranné služby Rally Rejvíz, nejen mezi zdravotníky velmi váženého člověka, doktora Viliama Dobiáše.

My jsme vyslali s kůží na trh tentokrát dvě záchranářské posádky, jednu v kategorii národní a druhou v mezinárodní – tím se rozumí, že kolegové museli všechny úlohy včetně zadání řešit v angličtině. Součástí národní kategorie je také soutěž operátorů Zlaté sluchátko, kde jsme měli také želízko v ohni.

Jsme nesmírně pyšní, že jsme si z této prestižní soutěže zpět přivezli dva cenné kovy – zlato ze Zlatého sluchátka, a to již podruhé v řadě díky stejné dispečerce, a také bronz v kategorii mezinárodních posádek. Probojovat se na stupně vítězů v takové konkurenci je opravdu neuvěřitelný úspěch.

I když národní posádka cenný kov tentokrát nepřivezla, nevadí, pro nás jste stejně vítězové! Protože jste neseděli doma a měli odvahu! Navíc kompletní tým jste kvůli náhlému výpadku původního člena dali dohromady teprve tři dny před odjezdem na soutěž. To jen dokazuje vaše odhodlání a za to vám patří velký obdiv. Rejvíz je hlavně o zážitcích, kamarádství, týmu a navázání nových přátelství a tam máte určitě splněno.

Jsme na vás, Lucko, Peťo, Táňo, Karle, Matěji, Lukáši a Kubo nesmírně pyšní. Hlavně proto, že i na vaší mladé generaci záchranářů a záchranářek vidíme, že i když práce není jednoduchá, děláte ji s nasazením, profesionálně a s láskou.

Moc vám děkujeme za příkladnou reprezentaci, jsme pyšní na to, že jste naši!

Po dvouleté koronavirové odmlce slaví opět zdravotnické záchranné služby po celé republice naplno Den linky 155. Už tuto neděli se symbolickým datem 15. 5. se ve většině krajů konají akce pro veřejnost, při kterých se velcí i malí návštěvníci seznámí s technikou a vybavením zdravotníků nebo si osvěží postupy při poskytování první pomoci.

V Praze připravili zdravotníci záchranné služby akci před areálem Výstaviště Praha v Holešovicích na neděli od 10 do 16 hodin. Návštěvníci uvidí vedle modulu pro mimořádné události Golem také sanitní vozy záchranářů a lékařů včetně používaného vybavení nebo dispečerský pult, u kterého operátoři přijímají hovory na tísňové lince 155. Pod dohledem profesionálních zdravotníků si budou moct zájemci vyzkoušet správný postup při poskytování první pomoci v různých situacích.

Přes milion událostí

Záchranné služby za loňský rok evidují v součtu přes 1 012 000 událostí, kdy po vytočení tísňové linky 155 vyjížděly k pacientům záchranářské, případně i lékařské posádky. Oproti předchozímu roku je to přibližně pětiprocentní nárůst, navíc v náročných podmínkách protiepidemických opatření. I v posledních měsících letošního roku hlásí záchranné služby vzrůstající počet výjezdů.

Linka 155 – spojení se zdravotníky za pár sekund

Po vytočení čísla 155 je volající během několika sekund spojen s profesionálními zdravotníky na dispečinku příslušné zdravotnické záchranné služby, kterých je v republice celkem 14, jedna v každém kraji a v hlavním městě. Dispečeři a dispečerky volajícímu poradí, jak účinně pomoci sobě nebo druhým, a v případě potřeby na místo vyšlou posádky záchranné služby. Výjezdových skupin je v České republice bezmála 600 a k pacientům vyráží ze 315 základen. V průměru v České republice vyjede z některé základny posádka každou půl minutu.

Novinky aplikace Záchranka

V souvislosti se Dnem linky 155 představuje už v pátek 13. 5. aplikace Záchranka své inovace, mezi které patří hlavně vytvoření ukrajinské a vietnamské jazykové verze, na kterých se podíleli dobrovolníci z těchto komunit. Majitelé chytrých telefonů si mohou tuto aplikaci nainstalovat zdarma. Jejím prostřednictvím v případě nouze odešlou svou aktuální polohu a zároveň kontaktují záchrannou službu, což je zejména v situacích, kdy volající neví, kde se nachází, neocenitelná věc.

Tisková zpráva ke stažení v PDF

Nejen jako zdravotníky, ale i jako občany, rodiče nebo prostě „jen“ jako obyčejné lidi nás dění na Ukrajině nenechává chladnými. Řada našich kolegyň a kolegů se do pomoci Ukrajincům zapojila v hlavním městě v záchranářské uniformě, ale i nad rámec každodenní práce ve volném čase. Těší nás, že nyní můžeme díky Magistrátu hl. m. Prahy pomoct i jinak. Na Ukrajinu pošleme několik automobilů, které doposud spolehlivě sloužily v metropoli. Teď pomohou ukrajinským kolegům poskytovat péči válkou zasaženým pacientům. Co na Ukrajinu zamíří?

Tři terénní osobní vozy
Na Ukrajinu zamíří tři terénní SUV Mercedes Benz 280 CDi, neboli „EmElka“. V Praze s nimi jezdí lékařské posádky. Pokud potřebujete rychle dostat někam zdravotníky v obtížném terénu, s tímhle autem neuděláte chybu. S vozy jsme jezdili loni například i v tornádem zničených vesnicích na Moravě.

Dva repatriační vozy
Říkáme jim „bydlíky“, protože by se v nich klidně dalo bydlet. Tyto vozy jsou koncipované tak, aby sloužily při převozu pacientů na delší vzdálenosti nebo poskytovaly zázemí zdravotníkům při různých akcích. V posledních letech s nimi jezdily po Praze hlavně týmy, které prováděly odběr vzorků pro testování na covid-19.

Atego-Dakar
Naše srdcová záležitost, bez přehánění je to ikona našeho vozového parku. Za těch deset let, co ho máme, bylo Atego snad u všech mimořádných událostí, ať to byly dopravní nehody, nebo požáry. Poradí si s kdejakým terénem, pamatujeme třeba jak projelo rozoraným polem při autobusové havárii u Horoměřic. Zvládne jistě i troskami pokrytá ukrajinská města. Transportovat se jím dá navíc hned několik pacientů najednou. Kolegům, kteří s Ategem jezdí, se s jejich parťákem na obřích kolech neloučí vůbec lehce, ale všichni si uvědomujeme, že teď ho prostě na Ukrajině potřebují víc. Pro náš provoz máme v záloze delšího bráchu Fénixe, a navíc počítáme s jeho nahrazením.

K tomu všemu přidáváme ještě 20 elektrocentrál, které poslouží pro výrobu elektrického proudu pro případ výpadků v běžné síti.
Všechno, co zamíří na Ukrajinu, je plně provozuschopné a spolehlivé. Jsme přesvědčení, že vliv této pomoci na poskytování péče našim pacientům bude v Praze zcela minimální a počítáme s tím, že automobily budou ve vozovém parku postupně nahrazeny. Vozy převezeme ve spolupráci s Českým červeným křížem, za což jsme velmi vděční.

A milá auta, nejen v Praze jste si svou službou udělala skvělé jméno. Nemáme pochyb, že v tom budete na Ukrajině pokračovat. Šťastnou cestu a díky! Jestli jste někdy pohladili auto po volantu nebo přístrojové desce, když vás dovezlo do cíle, tak ty předchozí řádky určitě chápete…