Lékař přijíždí na místo události v osobním voze se zdravotnickou zástavbou a se skupinou RZP se setkává u pacienta. Tento systém se nazývá „rendez-vous“; lze ho označit za jeden z největších pokroků v poskytování přednemocniční neodkladné péče.

Zkracuje dojezdový čas k pacientovi na nejnižší možnou míru (osobní auto je v permanentně zacpaných ulicích Prahy rychlejší než „velká sanitka“) a zároveň dovoluje lépe rozvrhnout práci lékaře: ten v ideálním případě na místě zásahu provede všechny zákroky a lékařské výkony potřebné k odvrácení život a zdraví ohrožujícího stavu; stabilizovaného pacienta už do nemocnice v lehčích případech transportuje výjezdová skupina RZP, zatímco lékař je uvolněn a může vyjet k dalšímu případu. Výjezdovými skupinami RLP je realizováno pouze cca 20% nejzávažnějších případů ohrožení zdraví a života.

Scénář zásahu u každého život ohrožujícího stavu je – s menšími či většími obměnami – zhruba takový:

• Svědkové události volají tísňovou linku 155.
• Jedna ze zdravotních sester na operačním středisku hovor přijímá, ještě v průběhu hovoru zapisuje do počítače základní údaje.
• Ty posílá (také ještě v průběhu telefonátu) bezdrátovým pagingovým systémem nejvhodnější výjezdové skupině.
• Tu vybírá podle její aktuální polohy a dostupnosti. Všechny vozy pražské záchranné služby jsou vybaveny systémem GPS, který operátorce poskytuje možnost zjistit jejich okamžitou polohu.
• Průměrný hovor trvá okolo jedné minuty. V této jedné minutě musí sestra porozumět volajícímu co se přesně stalo, kde se to stalo, najít příslušné místo na digitální mapě, rozhodnout o závažnosti situace a podle rozvahy vypsat klíčové údaje vybrané výjezdové skupině. Málokdo si umí představit, jak složité je například i porozumět dezorientovanému volajícímu, kde se přesně nachází. Mohli bychom dokonce říci, že operátorky musí znát svou Prahu lépe než řidiči taxislužby – a to nemluvíme o vyhraněných situacích, kdy volající podléhá vlivem hrůzných skutečností psychické zátěži, dezorientaci a hysterii. Bez nadsázky je možné říci, že každá ze zdravotních sester na operačním středisku pražské záchranné služby během své dvanáctihodinové směny rozhoduje v padesáti až šedesáti případech zcela samostatně o osudu člověka v nouzi s malým množstvím dostupných informací a ve velké časové tísni. Čtyři lidé na operačním středisku vyřídí denně okolo tisíce telefonních hovorů na lince 155 a téměř další tisícovku rádiových relací na vysílačkách provozu výjezdových skupin. Lidský a etický rozměr takové zodpovědnosti napovídá mnohé o psychické, ale i fyzické zátěži této náročné práce.
• Na místo události vyráží ze stanoviště výjezdová skupina RZP.
• Pokud jde o život ohrožující stav (podezření na infarkt, mozkovou příhodu, popáleniny, střelné poranění, obtíže s dýcháním), vyjíždí i lékař ve voze RLP.
• Skupina RZP disponuje automobily s možností transportu imobilního pacienta – takzvanou „velkou sanitkou“ s plným vybavením k ošetření širokého spektra všech běžných stavů – od těžkého poranění přes náhlé srdeční zástavy až k překotnému porodu. Ve vybavení těchto vozidel je přístroj pro monitoraci EKG s defibrilátorem, přístroj pro umělou plicní ventilaci, komplexní lékárna pro léčbu kritických stavů, kyslíkové lahve, obvazový a infuzní materiál. V týmu RZP je zdravotní sestra nebo diplomovaný záchranář a řidič – záchranář. Lékař přijíždí na místo události v osobním voze se zdravotnickou zástavbou a se skupinou RZP se setkává u pacienta. Tento systém s poetickým názvem „rendez-vous“ je možné bez nadsázky označit za jeden z největších pokroků v poskytování přednemocniční neodkladné péče. Zkracuje totiž dojezdový čas k pacientovi na nejnižší možnou míru (osobní auto je v permanentně zacpaných ulicích Prahy rychlejší než „velká sanitka“) a zároveň dovoluje lépe rozvrhnout práci lékaře: ten totiž v ideálním případě na místě provede všechny zákroky a lékařské výkony potřebné k odvrácení život ohrožujícího stavu a stabilizovaného pacienta už do nemocnice veze jen skupina RZP, zatímco lékař vyjíždí k dalšímu případu.