Kdo neznal Láďu Korčáka, mohl by se ho na první pohled možná i bát. Urostlý chlap s drsným výrazem… Prostě budil přirozeně respekt, když se vám objevil ve dveřích. Jenže u málokoho klamal zevnějšek tak jako u našeho řidiče, který za volantem sanitky strávil neskutečnou dobu – téměř 40 let. Byl to mimořádně hodný a veselý člověk. To vám potvrdí všichni, kteří s Láďou nějaký čas sloužili, ať už to bylo na Vltavské, Kundratce, Černém Mostě, nebo Proseku.

Láďa bohužel tento týden zemřel po vážné nemoci. Moc si tak neužil víc než zasloužený důchod, do kterého odešel teprve před třemi lety. Na všechny ty naježděné kilometry v sanitce k desetitisícům pacientů, co měl za svou službu na kontě, by vám tachometr nestačil.

S nástupem k záchrance v roce 1982 patřil ke „staré gardě“. Nikdy se ale nad nikoho nepovyšoval a se svým smyslem pro spravedlnost a poctivost se neváhal zastat nových kolegů, když se po nich někdo nezaslouženě vozil. Mohli jste se vsadit, že vám vždycky ochotně poradí a pomůže nebo se s vámi u mariáše podělí o historky a své zkušenosti z výjezdů.

Šikovný řidič, který věděl, kdy šlápnout na plyn i brzdu, aby dovezl parťáka a pacienta bezpečně a včas do cíle. Byl to svéráz s osobitým smyslem pro humor, ale k pacientům se choval slušně, vlídně a na výjezdu byl kolegům záchranářům pravou rukou, na kterou byl spoleh. Bylo vidět, že své práci rozumí, má ji rád a zvládá ji i v situacích, při kterých by se zadýchali i o generaci mladší kolegové. Jo, a na základně jste ho ráno našli snad vždycky jako prvního.

V Krušných horách u města Hrob měl milovanou trampskou chatu, kam jezdil každou volnou chvíli. Rád vtipkoval, že když má volno, jezdí do „hrobu“. Chata, příroda, vychlazené pivo… to Láďovi stačilo ke štěstí.

Legendární dvojku tvořili řadu let s parťákem Honzou Moravským. Když za vámi přijeli tihle dva, byla to záruka, že o vás bude dobře postaráno. Bohužel i Honza nás už před dvěma lety opustil.

Tak si tak říkáme, že až se „Korgy“ s „Moravou“ a dalšími, co oblékali záchranářskou uniformu, tam někde nahoře potkají, bude stát za to si je u partičky karet a natočeného piva poslechnout.

Láďo, děkujeme za všechno, co jsi pro pacienty a pro nás na záchrance udělal. Za těch 38 let je toho hrozně moc a věř, že úplně všichni, kteří nám o tobě vyprávěli, na tebe vzpomínají jako na fajn kolegu, poctivého chlapa a skvělého kamaráda. Nezapomeneme.

Upřímnou soustrast rodině a blízkým.