Dneska naposledy zazní na našem dispečinku „Babeta u aparátu“. Už skutečně legendárně se takto hlásí do sluchátka posádkám naše operátorka Iveta Žišková. Neřekneme jí ale jinak než Babeta, i když už ani sami nevíme proč. Dnes má svou poslední službu. Po 32 letech odchází na vlastní žádost do zaslouženého důchodu.

Na dispečinku strávila celou svou profesní kariéru u pražské záchranky. Byla tak u všech změn, kterými srdce záchranné služby prošlo. Pamatuje, když se ještě výjezdy psaly tužkou na papír, zažila stěhování z ulice Dukelských hrdinů do Korunní nebo zavádění počítačů a dalších technologií. Teď je považujeme za samozřejmé, ale dříve to byly úplné novinky. Poradila si se všemi „výkřiky“ techniky i desítkami tisíc hovorů, kdy pomáhala našim pacientům.

Statečně se poprala i se všemi ranami, které jí život uštědřil. Nebylo jich málo. Přesto byste těžko hledali hodnějšího a milejšího člověka, kterému posádky odpustí, i když je pošle přes celou Prahu.

Babeto, děkujeme ti za všechno, co jsi pro naše pacienty a pro nás udělala. Jsou lidé, kteří se do historie záchranné služby zapíší opravdu nesmazatelně a zůstávají tu s námi i dlouho po tom, co sundají uniformu. Ty jsou jednou z nich.

Ať se vám s Jirkou dobře daří, zdraví slouží a přijď se za námi podívat, kdykoliv budeš chtít. „Babeta u aparátu“ uslyšíme vždycky rádi.