O víkendu zemřela Dáša Vysočanská, naše kolegyně ze Vzdělávacího a výcvikového střediska, a hlavně skvělá kamarádka. Odešla náhle a pořád tomu nechceme věřit.
Byla vstřícná, usměvavá, upřímná a empatická. Když se vás zeptala, jak se máte, nebyla to žádná zdvořilostní konverzace, ale opravdový zájem… Každá návštěva, která k nám na VVS zavítala, by potvrdila, že ta „milá paní z kanceláře“ kolem sebe nakažlivě šíří pozitivní energii. Člověku s ní bylo prostě fajn.
Optimismus Dášu neopustil, ani když musela před rokem podstoupit vážnou operaci. Prala se s tím s úsměvem a všichni jsme byli rádi, že se k nám po pár měsících zase vrátila. Říkala, že „zvednout se z postele“ jí tehdy pomohla i podpora kolegů a to, že na ni „nezapomněli“. Na Dášu se ale „zapomenout“ nedalo.
Pracovala u nás deset let jako referentka Vzdělávacího a výcvikového střediska. V podstatě veškerá administrativa, která je se vzděláváním zdravotníků spojená (a že jí není málo), procházela pod Dášinýma šikovnýma rukama. Za zády měla plné regály šanonů s dokumenty, ale vždycky spolehlivě věděla, kam v té záplavě lejster sáhnout.
I když s „papírováním“ rozhodně neměla málo práce, nikdy neváhala vyrazit s kolegy ze vzdělávacího a pomáhat s organizací různých akcí pro veřejnost nebo cvičení přímo na místě. A to klidně do noci. „Prostě mě to baví,“ říkala.
Dášo, spolehni se, že na tebe nezapomeneme. Vždycky budeme vzpomínat na to, jak jsi nás dokázala zahřát úsměvem, i když to teď hrozně bolí. Myslíme taky na tvoje nejbližší a vyjadřujeme jim hlubokou soustrast.