„Je to docela zvláštní, když se s tebou pere někdo, kdo je vlastně mrtvej…“ Když nám kolegyně Lucka takto popisovala nedávný výjezd, pochopitelně jsme zbystřili.
Jednalo se o 60letého pána, který zkolaboval na kole, byl v bezvědomí a nereagoval. Pacienta začali resuscitovat nejprve okolo projíždějící policisté. Pán se ale začal aktivně bránit a se slovy „nechtě mě“ odstrkával zachráncům ruce. Když se pacient začne při resuscitaci takto vzpouzet, je to dobré znamení, že mu tluče srdce a je při vědomí.
Jenže po příjezdu naší posádky a připojení pána na monitor záchranáři viděli asystolii neboli „lajnu“ – tedy zástavu srdce. Stav, kdy je člověk v podstatě mrtvý. Pán ztratil vědomí a záchranáři tedy opět začali resuscitovat. Trvalo jen chvíli, než se muž začal znovu bránit, i přes trvající asystolii. S resuscitací se tak dalo kvalitně pokračovat až po jeho uvedení do umělého spánku a připojení na ventilaci.
Za kontinuální resuscitace předávali naši záchranáři pacienta na mimotělní oběh týmu ve Fakultní nemocnici v Motole. Tam se vysvětlilo i to, jak je možné, že se i přes zástavu bránil resuscitaci.
Zástava byla způsobena vážnou arytmií a jak se při resuscitaci dařilo dostávat krev do mozku, pacient chvílemi nabýval vědomí, ačkoliv mu vlastní srdce nebilo.
Dnes je už pán při vědomí, plně orientovaný a stabilizovaný. Co z toho plyne? I když děláte na záchrance sebevíc dlouho, tak je potřeba k této práci celoživotně přistupovat s obrovským respektem a pokorou. Když si člověk začne myslet, že už viděl a „odvezl“ všechno, další pacient vás přesvědčí o přesném opaku, jako tento pán.