Dnes je Světový den záchrany života. Máme pro vás 3 příběhy, které ukazují různé podoby pomoci. Máme za to, že jakákoliv pomoc je lepší než nedělat vůbec nic. A jsme hrdí, že ochota Pražanů pomáhat druhým je i v celosvětovém srovnání mimořádná.

Resuscitace v hobby marketu

Před nedávnem zkolaboval jeden ze zákazníků hobby marketu v Řepích. Svědci správně vyhodnotili, že u muže došlo k zástavě oběhu. Na místě se našel dobrovolník, který začal vzápětí provádět velmi kvalitní resuscitaci až do příjezdu našich posádek. Když záchranáři resuscitaci převzali, podařilo se jim obnovit srdeční funkci hned po prvním výboji z defibrilátoru. Do nemocnice jsme pacienta převáželi už při vědomí. Zachránce – prý rovněž zdravotník, který skvěle pomáhal i po příjezdu posádek na místo, – odešel, aniž bychom mu stihli poděkovat a jeho jméno dodnes neznáme. Jisté ale je, že zásadním způsobem přispěl k záchraně lidského života. Děkujeme alespoň takto na dálku, a pokud by dotyčný hledal místo u záchranné služby, máme ještě pár uniforem volných. 😉

Nalezená babička

Nedávno volali kolemjdoucí záchrannou službu na Karlovo náměstí, kde měla posádka poskytnout péči muži bez domova. Pacienta na uvedeném místě ale záchranáři nenašli – i to se někdy stane. Při procházení okolí ale narazili na dámu sedící v parku na lavičce. Když se s paní dali do řeči, všimli si, že působí poněkud dezorientovaně. Vzali ji pro jistotu s sebou do sanitního vozu, odkud se spojili s policií. Ukázalo se, že paní je pohřešovaná. Díky všímavosti a empatii záchranářů, kteří pacientku pro jistotu převezli do nemocnice k vyšetření, se paní shledala se svou rodinou.

Rodina je pohromadě

Poděkování od pacientů a jejich blízkých je jedním z nejlepších povzbuzení pro zdravotníky při jejich náročné práci. A to i v případě, že se tak stane až po nějaké době. Toto nám poslala více než po roce a půl Adéla, dcera jednoho z našich pacientů. „Chystám se tohle napsat už hodně dlouho. Chtěla bych Vám touto cestou moc poděkovat. Vlastně se to ani slovy vyjádřit nedá, ale vím, že Vám budu navždy vděčná. Po několika pokusech o oživení jste 18. ledna 2019 zachránili mému tátovi život. Po této události jsme si jako rodina spoustu věcí uvědomili a vážíme si každého okamžiku pohromadě, protože to není samozřejmostí. Rychlým příjezdem a pohotovým přístupem je táta díky Vám stále mezi námi…“

Užívat si chvíle s blízkými, nebýt lhostejní a věřit v dobré konce. To považujeme za důležité, obzvlášť v této době.

Zachraňovat životy dnes může každý z nás – už jen tím, že se budeme chovat zodpovědně, nosit roušky a na nějaký čas si odepřeme zábavu, na kterou jsme byli zvyklí.

Děkujeme, že nám pomáháte! ZZS HMP