V těchto dnech si připomínáme 30 let od revolučních změn v roce 1989. Náš kolega Honza Studený v té době už na pražské záchrance sloužil deset let a účastnil se řady akcí, které se konaly po 17. listopadu, především na Václavském náměstí. Jak to tenkrát vypadalo?

U záchranky se tehdy většinou jezdilo s vozy Škoda 1203, Honza s kolegy z lékařské posádky měli ale k dispozici Avii Furgon s dieselovým motorem. Provoz v nízkých teplotách nebyl zrovna silnou stránkou této sanitky. „Když jsme na Václaváku v zimě stáli delší dobu a motor neběžel, tak auto nešlo nastartovat.“ Ve chvíli, kdy potřebovali záchranáři odvézt pacienta do nemocnice, museli jim pomoci okolo stojící lidé. Dav při tom prý skandoval: „Tlačte sanitku, tlačte sanitku, tlačte sanitku“. „Avii nám krásně roztlačili, vytvořili uličku a bylo to vyřešené,“ vzpomíná Honza na zásahy při akcích, kdy se „zvonilo klíči“.

Lidé už tehdy naštěstí neměli zranění od obušků, podle Honzy se jednalo většinou o kolapsové stavy a podobné potíže, které jsou i dnes typické na takto početná shromáždění.

Dost možná byste si Honzy nebo některého z jeho tehdejších kolegů všimli na archivních televizních záběrech balkonu budovy Melantrich na Václavském náměstí, odkud řečníci pronášeli projevy k tisícovkám lidí shromážděných na náměstí.

„Měli jsme ruční vysílačky, takzvaná ‚péerka‘, a jeden z nás stál vždy na balkoně Melantrichu a sledoval shromáždění na náměstí. Když se někomu něco stalo, dal jsem signál kolegům v sanitce, aby šli pacientovi na pomoc… Na balkoně jsme se museli střídat, protože tam byla strašná zima a my na to neměli oblečení,“ vzpomíná Honza. Pamatuje si, že na balkoně stál i ve chvíli, kdy odtud pronášel projev budoucí prezident Václav Havel.

„Bylo mi třicet let a člověk si pořádně neuvědomoval, že se okolo něho píše historie. Každopádně to byl ale dobrý pocit. Myslím, že všichni na záchrance jsme tehdy měli radost, že to prasklo a že jsme se toho dožili, i když jsme měli samozřejmě trochu strach, jak to při takových revolučních událostech bývá,“ popisuje Honza.

Mimochodem, 40 odsloužených let Honzovi, který u nás stále vyráží spolu s lékařem k pacientům, vychází právě na letošní listopad. Gratulujeme k naprosto úžasnému počtu let ve službě a děkujeme nejen za jeho celoživotní nasazení v záchranářské uniformě, ale i za to, že se s námi podělil o vzpomínky na rok 1989.

ZZS HMP