Je to 20 let od ničivých povodní, které zasáhly podstatnou část naší republiky, hlavní město nevyjímaje. Pražská záchranka tehdy řešila rekordní počty volání na tísňovou linku, pomáhala s evakuací obyvatel a pacientů, ale i našim zdravotníkům „teklo do bot“ a museli jsme přesouvat některá stanoviště do vyšších poloh. Přečtěte si, jak to vypadalo, když zdravotníci za některými pacienty nejezdili v sanitkách, ale připlouvali na člunech. A na závěr se také dozvíte, v čem povodně (ne tyto, ale před mnoha lety) záchranné službě pomohly…

Pondělí 12. srpna

Praha vyhlašuje stav ohrožení. Tehdejší vedení záchranné služby zavádí na všech pracovištích pohotovost a mimo jiné posiluje výjezdové skupiny a dispečink. K dispozici je cca 40 vozů záchranářských posádek a také vozidel DRNR (dopravy raněných, nemocných a rodiček), probíhá aktivace modulů pro hromadná neštěstí a materiálu, jako jsou deky nebo nosítka.

Bez narušení běžného provozu záchranné služby naše posádky evakuují asi 90 ležících pacientů z Nemocnice Na Františku do trojice pražských nemocnic. Probíhá také evakuace obyvatel Lahovic a Zbraslavi. Počet volání na linku 155 se blíží tisícovce a počet výjezdů ke třem stovkám, což je asi o pětinu víc, než bylo tehdy běžné. Bohužel, vyjíždíme i k první oběti na životě, kdy náš lékař ohledává utonulého chataře z Lahovic. Na stanovišti v Braníku vynášejí kolegové vybavení z přízemí do prvního patra. V noci se posádky ze stanoviště v Lahovicích přesouvají do Radotína.

Úterý 13. srpna

O půlnoci začíná evakuace obyvatel Karlína, naše posádky transportují několik desítek ležících pacientů do nemocnic. Dopoledne se preventivně přesouvají stanoviště v Braníku a v Nádražní ulici. Zaznamenáváme vrchol volání na tísňovou linku, který představuje 1348 telefonátů, což je nárůst o 100 %. Počet výjezdů je tehdy nadprůměrných 268, ale zajímavostí je, že v naprosté většině s povodní přímo nesouvisí.

Středa 14. srpna

Povodňová vlna postupuje. Už dříve „přestěhované“ stanoviště z Lahovic opouští i Radotín a přesouvá se do Stodůlek. Od brzkých ranních hodin probíhá evakuace částí Starého města, odkud nepohyblivé pacienty opět transportují naše posádky do bezpečí. V zatopených oblastech, ze kterých se někteří lidé odmítli evakuovat, zasahují naši lékaři na člunech ve spolupráci s kolegy z Hasičského záchranného sboru. Letečtí záchranáři transportují ze zatopené části Libčic ženu postiženou akutním infarktem myokardu.

Čtvrtek 15. srpna

Vodní hladina klesá a záchranná služba obnovuje provoz na stanovištích v Braníku a v Nádražní. Počet evakuací i telefonátů na tísňovou linku se snižuje. V Karlíně poskytují naše posádky asistenci u jednoho z domů, který se kvůli povodni zřítil. A ve stejné lokalitě lékaři opět na hasičské lodici zasahují u dvou pacientů s dechovými potížemi. K hospitalizaci jsou transportováni částečně rovněž po vodě ve člunu.

Pátek 16. srpna

Provoz záchranné služby se víceméně vrací do běžných kolejí. Poskytujeme ale dále asistence při asanačních a úklidových pracích, kdyby při nich došlo ke zranění.

Po celou dobu probíhala práce záchranné služby velmi organizovaně a nebylo třeba omezit výrazněji její provoz, jedině s výjimkou části neakutních transportů pacientů k vyšetřením v nemocnicích. Přesuny přes centrum města byly mimo jiné kvůli uzavírkám mostů náročnější, jinak si ale kolegové jízdu po vyklizené Praze dodnes pochvalují… Smekáme před všemi kolegyněmi a kolegy, jak si tehdy s velkou vodou a ztíženými podmínkami poradili.

A na závěr slibovaný výlet do ještě dávnější historie. Ničivá povodeň zasáhla Prahu i v roce 1890, pobořila mimo jiné Karlův most a napáchala obrovské škody nejen v Praze. Tehdy už více jak tři desítky let v hlavním městě fungoval dobrovolný sbor ochranný – předchůdce dnešní záchranky. A jeho příslušníkům darovali po této katastrofě vídeňští kolegové vozy a nosítka, které se staly vítaným základem tehdejšího „vozového parku“ a záchranářského vybavení, které v Praze pomohlo zachránit ještě mnoho životů. Tak tedy, danke schön do Vídně.

* čerpáno z knihy 155 let linky 155