Činnost záchranné služby si nelze představit bez řídícího centra – zdravotnického operačního střediska (dispečinku). Operační středisko je „mozkem“ záchranné služby: přijímá tísňové výzvy, předává je jednotlivým vozům a poskytuje jejich posádkám veškerou informační podporu. V neposlední řadě také podává řadu informací volajícím na linku 155, instrukcemi k poskytnutí první pomoci postiženému do příjezdu sanitky i tzv. resuscitací po telefonu počínaje a spoluprací při hledání nezvěstných osob konče.

První zmínky o „dispečinku“ dostupném jinak než osobní žádostí o pomoc pocházejí z dvacátých a třicátých let. V té době byla stanice Ochranného sboru v bývalé mincovně na Staroměstském náměstí 11 a používala telefonní linku č. 60727. Od roku 1938 jsou k dispozici již linky dvě. Pro zlepšení dostupnosti služby a lepší využití vozů mají posádky za povinnost hlásit předání pacienta v nemocnici. Díky přítomnosti zástupce dopravního podniku v představenstvu „sboru“ se pro hlášení začínají používat i dispečerské stojany dopravního podniku. Zde byl položen základ pro budoucí dispečerské linky a operativní řízení záchranné služby. V této době také vznikaly přímé linky do většiny pražských nemocnic, které obcházely tehdy nespolehlivou a málo kapacitní veřejnou telefonní síť.

V souvislosti s Všesokolským sletem v roce 1945 byl švýcarskou firmou BBC představen radiotelefon, umožňující spojení řídícího centra s posádkou ve voze. První praktické zkoušky v sanitních vozech však proběhly až v roce 1952. Tehdejší radiový systém byl ovšem značně nedokonalý a vzhledem k členitosti terénu v Praze měl také řadu hluchých míst. V té době již záchranka získává nové prostory v ulici Dukelských hrdinů v Holešovicích. Vydrží v nich téměř do konce století a dočká se zde svého zatím největšího rozkvětu. Zde také později vznikne známý seriál Sanitka. Zdejší dispečink disponuje již čtyřmi pracovišti – třemi příjmovými a jedním řídícím.

V roce 1964 je uveden do provozu podstatně modernější radiový systém, pracující již s několika základnovými radiostanicemi. Vzhledem k trvalému nárůstu počtu zásahů je zvýšen počet dispečerských pracovišť na osm a dochází k oddělení „rychlé záchranky“ od převozové služby.

Zásadního zlepšení komunikačních možností bylo dosaženo v roce 1977, kdy byl uveden do provozu nový radiový systém pracující v semiduplexním provozu v kmitočtovém pásmu 83 MHz, dovolující m.j. adresné volání vozu a zpřístupňující záchranné službě pět současně použitelných kanálů. Současně se dispečink přesunul do jiných prostor (byť na stejné adrese). Zde bylo k dispozici již 10 pracovišť, na kterých se realizovalo denně až 1200 výzev.

Začátkem devadesátých let však i tento systém technicky i morálně zastaral a bylo zřejmé, že jej bude nutné zásadně technicky inovovat. Navíc se začaly nabízet široké možnosti využití výpočetní techniky, mobilní telefonie, satelitní navigace GPS atd. Úvahy o zásadním vylepšení technologií podpořila restituce objektu v Holešovicích a výsledkem bylo rozhodnutí o vybudování nového operačního střediska záchranné služby v Praze.

Po několika letech příprav, stavebních úprav, vývoje a instalace technologií bylo nové operační středisko na počátku roku 1999 uvedeno do zkušebního provozu v nových prostorách na Vinohradech v Korunní ulici č. 98, nejdříve pro převozovou službu a koncem března i pro veškeré zásahy záchranné služby hl. m. Prahy. Poprvé v historii tak byl celý provoz dispečinku převeden na počítačově řízený systém. Bez vážných výpadků byl tento systém v provozu – na výpočetní techniku až neuvěřitelných – 12 let. V posledních letech, vzhledem ke vzrůstajícímu zatížení a s rozvojem pokročilých počítačových technologií, však již systém přestával vyhovovat jak kapacitou, tak novým požadavkům na bezpečnost a funkčnost. V roce 2011 proto proběhl komplexní technologický upgrade operačního střediska, které se nyní může pochlubit nejmodernějšími technologiemi, představujícími bez nadsázky špičku v oboru, a to nejen v rámci ČR.

V současnosti dispečink vyřizuje v průměru 600-700 volání na tísňové linky denně. Zhruba polovina z nich vyústí v reální tísňové výzvy, v ostatních případech poskytují dispečerky volajícím informace, týkající se jak řešení případných zdravotních potíží, tak dalších oblastí (např. provozní doby zdravotnických zařízení, pátrání po pohřešovaných osobách apod.). Řídící úsek – vedle vlastního operačního řízení provozu – vyřizuje několik stovek telefonických a radiových relací od zasahujících posádek, nemocnic, spolupracujících složek IZS a dalších organizací.

Práce dispečinku však není jen o technice a technologiích – základem je samozřejmě zkušený tým dispečerek a dispečerů. Za posledních deset let získalo naše operační středisko statut akreditovaného pracoviště a je současně jediné pracoviště svého druhu v ČR, které komplexně zabezpečuje certifikovanou výuku nových operátorů. Kromě desítek odborných publikací a vystoupení na kongresech u nás i v zahraničí,vznikl právě na našem operačním středisku systematický program telefonické asistence volajícím v tísni (telefonicky asistovaná první pomoc, telefonicky asistovaná resuscitace), který byl v roce 2007 přijat jako celostátní doporučený postup pro práci všech operačních středisek záchranné služby.