Ojedinělého úspěchu dosáhly operátorky pražské tísňové linky 155 v měsíci červnu – u telefonátů, kdy volající oznámil náhlý kolaps a později se ukázalo, že jde o zástavu oběhu, se jim tento kritický stav podařilo rozpoznat a zahájit telefonicky vedenou resuscitaci ve 100 procentech případů. Je přitom potřeba upřesnit, že pro operátorky jde o něco jako „hledání jehly v kupce sena“ – případů „kolapsu“ je měsíčně na tísňovou linku hlášeno několik stovek, a úkolem operátorek je najít mezi nimi těch cca 20 – 30 „opravdových zástav“.

Umění operátorek by ale nebylo nic platné, kdyby Pražané dlouhodobě nevynikali v ochotě uposlechnout jejich pokynů a skutečně resuscitaci zahájit. Díky tomu se Praha dlouhodobě pohybuje v absolutní světové špičce, co se první pomoci u zástav oběhu týče. Zatímco v Praze je laicky resuscitováno 80 – 85% pacientů se zástavou oběhu,  Evropská rada pro resuscitaci uvádí, že v nejlepších světových systémech je to 60 – 80%, ale ve většině zemí světa je tento podíl hluboko pod 20%.

To má samozřejmě zásadní význam pro osud pacientů postižených zástavou oběhu.  Díky pozorné a vstřícné veřejnosti (a samozřejmě i díky velmi dobře navazujícímu systému akutní přednemocniční i nemocniční péče) je tak naděje na přežití náhlé zástavy oběhu v Praze již řadu let jednou z nejvyšších na světě.

V prvním pololetí letošního roku evidujeme 290 pacientů se zástavou oběhu, 144 z nich bylo po úspěšném obnovení vitálních funkcí předáno na specializovaná oddělení pražských nemocnic.