Historie


Technika | ÚvodOperační středisko | Kronika pražské záchranky

 

V prosinci 2013 oslavila Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy 155 let své existence. Její dlouhá historie ji deleguje mezi nejstarší záchranné služby na světě.

V roce 1857 se na doporučení barona Päumanna, tehdejšího ředitele c. k. Policie pražské, přihlašuje 36 dobrovolníků nejrůznějších profesí a ustavuje společně „Pražský dobrovolný sbor ochrannný“. Pouze tři členové sboru byli zdravotníky. Cílem tohoto sboru je: „ochrániti co jest ochrany hodno, zachrániti v každém druhu nebezpečí jak životy lidské, tak i majetek spoluobčanů dobrovolně, neohroženě a nezištně“ . Žádost byla na c. k. místodržitelství zaslána 27. listopadu 1857 a souhlas, spolu se schválením instrukcí, vydává c. k. místodržitelství již 8. prosince téhož roku. Následuje nařízení c. k. policejního ředitelství všem okresním komisařstvím, aby „mužstvo stráže Sbor ve všem konání podporovalo“ . Členové družstva jsou označeni červeno-bílou stuhou na levé paži, později sborovým odznakem.

 

Stanovy Pražského dobrovolného sboru ochranného: „Účelem PDSO jest poskytovati za každé doby první pomoc přímou, jakož i bráti podílu a podporovati úřední akci pomocnou při všech úrazech a nehodách, bezpečnosti osoby a majetku se týkající, tudíž zejména při požárech, třenici ledu, povodních i jiných nehodách živelních, pak v případě zabití, poranění všeho druhu a zvlášť též v pádu mobilizace a války.“

 

Sbor ochranný svou pomocí při požárech Šitkovských mlýnů v roce 1858 i během povodní, které provázely Pražany v posledních desetiletích 19. století, získal takový věhlas, že je žádán o radu a pomoc při zakládání obdobných organizací i v jiných městech, např. v Opavě, Olomouci, Lvově a dalších. Vzhledem k rostoucímu objemu činností je v roce 1876 ustaven první stálý výbor, tvořený význačnými osobnostmi města, které Sbor podporovaly.

 

První oficiální sídlo získává Sbor v dolní části Václavského náměstí dne 22. října 1890. Tehdy byly schváleny nové stanovy, získány první dopravní prostředky a zavedena nepřetržitá služba. Ta trvá prakticky až doposud.

 

Kromě kočárů byl Sbor vybaven i 10 lodicemi ochrannými od pana Mayera ze Střeleckého ostrova a věnci ochrannými od firmy Ruston. Původní prostory Sbor opouští již v roce 1891 a přesouvá se do Spálené ulice č. 93. Po čtyřech letech následuje stěhování do prostorů městské váhy v Havlíčkově ulici a v roce 1911 do staré mincovny na Staroměstském náměstí. V květnu 1945 je budova zničena a po krátkém působení v Růžové ulici jsou získány prostory v ulici Dukelských hrdinů 21, kde pracuje jedno ze stanovišť Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy dodnes.

 

Od 1.1.1924 se stává Sbor obecní službou, získává poloúřední charakter a Ministerstvo vnitra povoluje užívání fanfárové trubky. Po roce 1945 se mění systém zdravotnictví u nás a dne 19.12.1949 je Záchranná služba Praha začleněna přímo pod správu Ústředního národního výboru Prahy.

 

V tomto období se Záchranná služba Praha stává průkopníkem přednemocniční neodkladné péče v naší zemi. Zatímco v řadě míst obhajují zdravotničtí záchranáři svoji holou existenci alespoň v organizačním rámci místních nemocnic, v Praze existuje jako samostatná, profesionálně vysoce zdatná organizace, po určitou dobu dokonce disponující vlastním lůžkovým resuscitačním oddělením (ARO v nemocnici Na Strahově).

 

Rok 1987 je významným předělem v historii zdravotnického záchranářství u nás. Tehdy byl na letišti v Praze-Ruzyni oficiálně zahájen provoz prvního stanoviště letecké záchranné služby v tehdejším Československu. Ve spolupráci s Leteckým útvarem Ministerstva vnitra, resp. Leteckou službou Policie ČR jej Záchranná služba Praha po odborné stránce zajišťovala od samého počátku až do roku 1997, kdy bylo jeho provozování – bez ohledu na nezpochybnitelnou špičkovou kvalitu poskytované služby a široké technické a odborné zázemí – administrativním rozhodnutím převedeno do působnosti tehdy nově vzniklého Územního střediska záchranné služby v Praze založeného Ministerstvem zdravotnictví.

 

V roce 1987 je také – rovněž poprvé u nás – v Praze úspěšně zahájen provoz záchranné služby systémem rendez-vous, kdy lékař vyráží na místo nehody rychlým osobním vozem a pomalejší a často vzdálenější velká “sanitka” přijíždí v případě potřeby za ním. Navíc ve většině případů není nutný doprovod pacienta lékařem při transportu a lékař je tak k dispozici pro další případ. Jedině díky tomuto systému funguje záchranná služba v Praze se zhruba polovičním až třetinovým počtem posádek proti celostátnímu průměru vztaženému na počet obyvatel Prahy (1,5 milionu obyvatel Prahy by odpovídalo 45 jednotek RLP resp. RZP, v Praze jich je 23, z toho 8 RLP)

 

V roce 1989 získává Záchranná služba Praha do své péče areál bývalého Státního zdravotního ústavu na Malvazinkách (známého spíše pod historickým akronymem SANOPZ), a vzniká zde Nemocnice Záchranné služby (NEZAS). Díky nejasné koncepci a změněným podmínkám se však v devadesátých letech stává provozování tohoto zařízení ekonomicky neúnosné a po řadě reorganizací nemocnice – začleněná v tuto dobu již ve struktuře FN Motol – koncem roku 1998 de facto zaniká.

 

Tento zánik do jisté míry charakterizuje devadesátá léta záchranné služby: socialisticky megalomanská koncepce se v novém ekonomickém prostředí začíná hroutit, náklady rostou a efektivita provozu neodpovídá vynaloženým prostředkům. Organizace zahleděná do vlastní velikosti a zaměstnávaná vnitřními problémy přestává být onou odbornou a organizační špičkou, uznávanou doma i v zahraničí.

 

Na podzim roku 1998 dochází z důvodu řady koncepčních nedostatků a ekonomických chyb ke kompletní výměně vední Záchranné služby hl.m. Prahy. Nové vedení prosadilo zásadní vnitřní reorganizaci: postupně ruší nejrůznější “přidružené výroby” – aktivity nesouvisející přímo s provozem Záchranné služby – a dochází k i částečné reorganizaci výjezdových stanovišť s cílem zvýšit odbornost výjezdových skupin, dosáhnout lepšího taktického rozložení základen a v neposlední řadě opustit prostory s neúnosně vysokým nájemným.

 

Na jaře 1999 se po tříletém “budování” konečně daří dotáhnout a oživit technologické vybavení nového dispečinku a 26.3.1999 se Operační středisko Záchranné služby hl.m. Prahy po několika desítkách let v “historické” budově na ulici Dukelských hrdinů v Holešovicích stěhuje do nových prostor v Korunní ulici va Vinohradech. V srpnu 1999 se na tutéž adresu přestěhovalo do zrekonstruovaných prostor i vedení ZS a kompletní administrativa a po řadě let je tak opět celý řídící úsek – doposud roztříštěný do řady lokalit v Praze – opět “pod jednou střechou”.